Voda není samozřejmost

Stejně jako nám dnes připadá absurdní kouřit v letadle nebo vyhazovat odpadky z jedoucího auta, bude nám v budoucnu připadat absurdní nešetřit vodou.

Že by se mělo s vodou šetřit, poslouchala většina z nás v dětství od svých rodičů. Dnes jsme to zase my, kdo poučuje vlastní děti o šetření. Říkáme to ale spíš proto, abychom se pak nemuseli obávat vyúčtování za odběr vody. Účelné hospodaření s vodou však není problémem pouze domácností.

Dostatek kvalitní vody je pro nás v České republice samozřejmostí. Málokdo přemýšlí o efektivním využívání vodních zdrojů a stejně tak málo lidí si uvědomuje zdánlivě jasnou věc - že je voda strategickou surovinou pro celé hospodářství. Vždyť je to právě voda, která je základní surovinou řady produktů, je nezbytná pro fungování továren, ale i administrativních budov, ale má vliv například také na zaměstnanost. Podle údajů OSN na celém světě pracuje v odvětvích spojených s vodou 1,5 mld. lidí.

V polovině března jsem navštívil konferenci VODA 2016, na které vystoupili řečníci z řad státních orgánů, výzkumných ústavů, významných firem, ale i neziskových organizací. Mluvilo se nejen o vodě jako zdroji, ale také jako o hrozbě, kterou přináší v podobě povodní nebo erozí.

Mark Rieder z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka nás seznámil se strategií, jak zamezovat právě negativním dopadům povodní a erozních jevů pomocí nejrůznějších opatření pro zemědělskou půdu nebo upravováním koryt vodních toků. S úpravou koryt souvisí i lepší využití možnosti regulovat průtočnost a zadržovat či vypouštět vodu z nádrží i přírodních útvarů na vodních tocích dle aktuální potřeby.

Ale teď zpět k pojetí vody jako zdroje. Na konferenci jsem se setkal také s izraelským velvyslancem Gary Korenem, jehož země má z posledních let bohaté zkušenosti se zaváděním nových technologií v oblasti hospodaření s vodními zdroji. Izrael donutil k razantním krokům před několika lety nedostatek vody v období such, kdy se hladina Galilejského jezera, hlavního přírodního zdroje vody, snížila na minimální hodnoty. V tomto období začala vláda intenzivně pracovat na plánech, jak zabezpečit nepřetržitý dostatek pitné vody. Vytvořením nové autority a soustředěním pravomocí na jedno místo došlo ke zlepšení koordinace ve vodohospodářství. Jednou z klíčových oblastí, ve které je vidět výrazný posun, je znovuvyužití odpadních vod. V tom je Izrael nejlepší na světě a dnes využívá až 75 % odpadních vod, přitom toto číslo má být v blízké době navýšeno až na 90 %. I další způsob získávání vody pro obyvatele a hospodářství, zejména zemědělství, je tady na vzestupu. Izrael investuje do výstavby odsolovacích zařízení, která mají do roku 2050 pokrýt až 2/3 spotřeby. Kvalita vody dodávané do vodovodní sítě je vysoká také díky opatřením, která vedou k lepšímu čištění vody i v přírodních rezervoárech, např. v již zmiňovaném Galilejském jezeře, kde s čištěním pomáhají speciálně vysazené kolonie ryb.

Izrael začal své snažení od vzdělávání veřejnosti, která pak tlačí a zároveň je sama tlačena do úsporného nakládání s vodou. Může tak pro nás být inspirací, jak hospodárně nakládat s vodními zdroji a využívat přírodní podmínky dané naší zemí. S izraelskými zástupci jsem se i z tohoto důvodu dohodl na další spolupráci a rád bych se pokusil přenést některé zajímavé nápady na zadržování vody v krajině a hospodaření s vodou do naší legislativy.

Postup, který zvolil Izrael, tedy začít vzděláváním veřejnosti, vyzdvihuje i myšlenka Marka Riedera. Kdy lidé začnou šetřit vodou a uvědomí si, že je nutné s ní nakládat hospodárně? Teprve, když vznikne ve společnosti tzv. společenská objednávka po šetření s vodními zdroji. Pak teprve dojde k nátlaku na realizaci. K tomu však vede dlouhá cesta. Je třeba vzdělávat a informovat společnost, která bude prostřednictvím médií a za podpory odborníků tlačit na politiky, aby přijímali opatření vedoucí k efektivnějšímu nakládání s vodou, nejen ze strany jednotlivců, ale i firem.

I v České republice se postupně mění přístup k otázce vodního hospodářství. Problematiku jsem konzultoval v nedávné době s generálním ředitelem Pražských vodovodů a kanalizací Ing. Petrem Mrkosem. Při této příležitosti jsem měl možnost prohlédnout si Podolskou vodárnu s muzeem a záložním vodárenským provozem, ale především moderní řídící centrum, které se nachází v Praze na Floře, odkud jsou řízeny veškeré rozvody vody a kanalizace v Praze. Mohl jsem tak vidět nejnovější technologie, které jsou v pražském vodohospodářství aplikovány.

Účelné nakládání s vodními zdroji je důležitou součástí každodenního života. Měli bychom tedy přestat brát dostatek vody jako samozřejmost a věnovat více úsilí tomu, aby s ní nebylo zbytečně plýtváno.