Zákaz invazních druhů dřív, než bude pozdě

V některých médiích v posledních dnech proběhly téměř až hysterické zprávy o zákazu dovozu a chovu některých druhů živočichů a rostlin, které se u nás vyskytují. Není ale vše tak, jak se na první pohled zdá.

„EU nařídila likvidaci...“, „Tyhle rostliny a zvířata EU zakázala“ – to jsou jen vybrané titulky některých periodik z první poloviny srpna. Mnoho lidí si hned představí, jak nám EU zakazuje pěstovat a chovat u nás tradiční druhy. Zákaz se však týká pouze tzv. invazních druhů. Invazním druhem je u nás nepůvodní druh, který tím, jak se dále rozšiřuje, ohrožuje a vytlačuje původní druhy.

Evropská unie skutečně v nedávné době vydala seznam invazních druhů, které se nebudou smět vyvážet a dovážet do zemí EU, ani v nich chovat. Jedná se o 23 živočichů a 14 rostlin. Mezi ně patří například některé druhy veverek, mýval severní, nutrie říční a také některé druhy raků. Tyto druhy, které k nám byly dovezeny a nemají v místní fauně a floře přirozené nepřátele, se mohou šířit a přenášet nemoci, proti kterým nejsou domácí evropské druhy odolné a v důsledku nich mohou vymírat.

Typickým představitelem přemnoženého invazního druhu je nutrie říční. Z mého pozorování například v okrese Praha-východ ji lze spatřit skoro ve všech vodotečích a větších rybnících.

Nařízení Evropské unie neznamená, že budou okamžitě všechny určené druhy zlikvidovány. S okamžitou platností budou zavedeny kontroly dovozu a vývozu. Zbylá postupná rušení chovů budou následovat až po začlenění do legislativy České republiky. V praxi to bude znamenat, že v chovech, například v zoologických zahradách, zvířata dožijí, bude však zamezeno jejich rozmnožování. Výjimky pro výzkumné účely české ministerstvo životního prostředí právě vyjednává s Evropskou komisí.

Invazní druhy způsobují škody nejen přímo na fauně a floře, ale jejich regulace a likvidace zatěžují státy velkými finančními částkami. Zkušenost s tímto fenoménem mají v Austrálii, kde bojují s dovezeným králíkem divokým už přes sto let a vynakládají na tento boj každoročně nemalé částky. Přesto se jeho populaci, která spásá vegetaci v rozsáhlé části krajiny, nedaří omezit. Austrálie se v průběhu 20. století pokusila králíka vymýtit pomocí dravců, stavbou plotů i nemocemi, většinou se ale povedlo jen populaci snížit, v horším případě došlo jen ke krátkodobému snížení a postupnému znovuobnovení stavu.

I vzhledem k takovým zkušenostem ze světa je rozumné omezovat a postupně likvidovat invazní druhy, které mohou naše prostředí ohrozit, dříve než se rozšíří do takového množství, které je v podstatě nezlikvidovatelné.