V devadesátých letech jsme v restituci získali zpět kousek lesíka. Ono se to ale podobalo spíše džungli než lesíku. Uprostřed byl sice asi třicetiletý smrkový porost, ale většinu kolem toho tvořily náletové dřeviny a křoviny. Takž jsme od dozorujícího lesníka ze státních lesů dostali dopis, že máme lesík zbavit od náletových dřevin a zabezpečit novou výsadbu, která musí být zabezpečena pouze státem uznanými sazenicemi. Do toho byl lesík ještě napaden kůrovcem, takže jsme ho téměř polovinu museli vykácet.

Asi před deseti lety jsem navštívil jednu lesní školku státních lesů, kde mi prodali sazenice borovice. Dal jsem za ně asi 1.000 Kč, ale ani jedna z těchto sazenic mi nevzešla. Příští rok jsem náhodou potkal staršího pána, který sazenice kupoval spolu se mnou. Zeptal jsem se ho, jak s těmi sazenicemi dopadl on. Odpověděl, že stejně jako já a že ví o dalších lidech, kteří dopadli podobně jako my. Zavolal jsem tedy lesníkovi, který mi sazenice prodal. On mi na to pouze lakonicky sdělil: "Já o tom vím. Ty sazenice byly nějaké špatné, on to byl dovoz z Polska."

Sazenice jsem si ještě předtím i potom obstaral ze dvou blízkých rušených lesních školek. Byly to víceméně takové zbytky, ale ujaly se. Jen tak mimochodem - velká většina lesních školek v našem okolí byla zrušena. Nemám tedy důvěru jezdit někam daleko pro sazenice, když pak ani nemám žádnou záruku na jejich kvalitu.

A původ, že... původní výsadba polskými sazenicemi

Odhadl bych, že "soudruzi" přivezli sazenice z Polska, u sebe zastrkali do země, jako že to jsou jejich a do dvou měsíců je prodali těm majitelům lesů.

Neboli ty sazenice byly už jednou sázené a hned potom vytahány ze země a přesazeny. A když ještě navíc je majitelé nechali nějaký den, než zorganizovali sázení, tak je jasné, že se neujaly.