Boj s globálním oteplováním musíme každý zahájit u sebe

Výsledky pařížské konference o klimatu považuji za jeden z největších diplomatických úspěchů poslední doby.

Samozřejmě beru v potaz, že závaznost dohody je i přes různá prohlášení problematická. Dohoda ale alespoň ukazuje cestu, kterou se máme vydat. Přestože se cíl udržet globální nárůstu teplot do roku 2100 pod hranicí + 2 °C může zdát leckomu jak málo ambiciózní, ve skutečnosti se jedná o cíl realistický. Přiblížit se k němu bude ale i tak těžké.

Za krok správným směrem ke zlepšení klimatické situace ve světě považuji i vysoký počet zúčastněných států a šíři dosaženého konsenzu. Na rozdíl od řady předcházejících klimatických konferencí se k této dohodě připojili po dlouhých vyjednáváních i největší světoví znečišťovatelé ovzduší, jmenovitě Čína, USA a Indie. S globálním oteplením se má dokonce cílit na nárůst jen + 1,5 °C. Závazky vedoucí k tomuto cíli ale budou muset plnit všechny státy, jak vyspělé, tak rozvíjející se i ty zaostalé. Ne nadarmo se tedy o pařížské dohodě mluví jako o historickém mezníku.

Jsem stoupenec hesla „mysli globálně, jednej lokálně“, každý tedy musí začít u sebe. A tady vidím hned několik aktivit současné vlády, které mohou napomoci velkým cílům na lokální úrovni. Jedná se například o tzv. kotlíkové dotace, které může každý občan využít na výměnu starého kotle za nový. Novým zákonem na ochranu ovzduší jsou zase zaváděné kontroly kotlů v domácnostech. Současná vláda tímto opatřením začíná jako první konečně rozlišovat občany na ty, kteří zákony dodržují a na ty, kteří zákony nedodržují. Zákon má postihnout právě malé lokální znečišťovatele ovzduší, kteří nezodpovědným spalováním nevhodných topiv zamořují celé své okolí.